Slavnostní zahájení festivalu Bazaar 2025. Ročník s tématem „Čí tělo je moje tělo?” nabídne během jednoho večera dvě premiéry: světovou premiéru nového díla Magdy Szpecht a vůbec první představení mimo Ukrajinu novinky kyjevských tanečních tvůrkyní Galy Pekhy a Yulii Lopaty.
Magda Szpecht sleduje v přímém přenosu proměnu umělkyně ve vojačku a skrze osobní výpověď rekonstruuje každodenní realitu války a hledá odpověď na otázku "Čí tělo je její tělo?". Její dokumentární divadlo spolu s představením ukrajinských tvůrkyň COSSACHKA zahajuje 11. ročník Bazaar Festival. Otevřete s námi další ročník Bazaar festivalu.
Ve třetím roce totální války ji potkáváme někde na frontě. Složila přísahu a nyní je vojačkou. Není cesty zpět. Spolubojovnice, divadelní režisérka, sestra. V exilu představovala západní společnosti osud své země, až nakonec vzala věci do vlastních rukou a následovala své srdce do svého rodného města, aby se postavila nepříteli a realitě, kterou obnáší práce v armádě.
„Ona stojí uprostřed bojiště“ vypráví příběh o přátelství, idealismu a trvalé oddanosti válce navzdory její ničivé povaze. Představení je kompozicí složenou z nových pohledů na válku, volně dostupných zpravodajských dat, soukromé korespondence a zvukových stop, které rezonují i v těch, jež mají otupělé emoce. Je vytvořeno z vyjádření pocitů jedné sestry, která jde do války a potřebuje (vaši) podporu.
Přestože mobilizace žen není povinná, jejich počet od roku 2014 roste – v roce 2024 dosáhl počet žen, které vstoupily do armády, minimálně 67 tisíc. Jejich hrdinství a nasazení při obraně země prokazuje, že moderní válka má v sobě stále více ženství. Výrazný nárůst počtu vojákyň v prvních liniích a žen podporujících válečné úsilí mnoha způsoby (včetně odminování země, obrany proti bezpilotním letounům, v civilních i zdravotnických službách) zároveň otevírá novou kapitolu i na jiném bojišti – za sebeurčení a rovnost žen v ukrajinské společnosti.
„Ona stojí uprostřed bojiště“ (2025) je divadelním dílem Magdy Szpecht, které se prolíná třetím rokem totální války na Ukrajině. V performativní přednášce „Cyber Elf“ z roku 2022 se umělkyně vrátila ke své původní profesi – žurnalistice – a pomocí nástrojů kyberaktivismu bojovala proti ruským trollům a fake news. V reálném čase tak ukázala, jak se lze zapojit do konfliktu a pomoci Ukrajině v jejím boji za svobodu. V estonském představení „Spy Girls“ (2024) Szpecht zapojila hereckou skupinu do podvratného, kolaborativního zpravodajského úsilí v online světě, aby se dozvěděla názory nepřátel a také jejich motivaci. Sváděním vojáků na ruskojazyčných seznamkách se protagonisté snažili dozvědět něco nejen o jejich osobních příbězích, ale především o cílech a umístění v první linii. Všechny tyto projekty spojuje neutuchající závazek vůči sousední Ukrajině a fungují na pomezí forenzního divadla, žurnalistiky a kyberaktivismu.
Délka: 60–80 minut
Divadelní představení proběhne v anglickém jazyce s českými a ukrajinskými titulky.
Upozornění: V inscenaci se používá stroboskopické světlo, které není vhodné pro diváky s epilepsií.
Režie, koncept, rešerše: Magda Szpecht
Spolupráce (na frontě): Anonymous Artist
Účinkuje: Agata Różycka
Dramaturgie: Szymon Adamczak
Set & umělecký design, kostýmy a video: Karolina Pawelczyk
Video: Karolina Pawelczyk, Michał Rogulski
Hudba: Krzysztof Kaliski
Produkce a kreativní spolupráce: Michal Rogulski
Vzniklo v koprodukci: Bazaar Festival, ÆFEKT Productions a Dramatyczny Theatre ve Varšavě
Strategický partner: Adam Mickiewicz Institute
Česká premiéra: 20. března 2025 na Bazaar Festivalu v ARŠE+
Polská premiéra: 16. května 2025, Dramatyczny Theatre ve Varšavě
Festival spolupořádá Institut Adama Mickiewicze v rámci mezinárodního kulturního programu polského předsednictví v Radě Evropské unie 2025 a je spolufinancován polským Ministerstvem kultury a národního dědictví.
--------------------
Taneční představení COSSACHKA poukazuje na ženskou odolnost tváří v tvář násilí, které z těl činí bojiště i zbraň. Yuliia a Gala se inspirovaly legendou o amazonkách a zkoumají sílu ženství v časech krize, kdy je otázka „Čí tělo je moje tělo?“ velmi aktuální.
Tanečnice, hudebnice a výtvarnice z Ukrajiny propojují současný tanec, živou elektronickou hudbu a zpěv v performativním rituálu ženské odolnosti. COSSACHKA se noří do kolektivní zkušenosti ženství v časech krize – vznikla v ohni války, kdy se mnoho žen chopilo zbraně nebo se postavilo do první linie aktivismu.
Název odkazuje na legendu o bojovnicích, amazonkách, které kdysi putovaly po ukrajinských stepích, vlasy spletené do copů (ukrajinsky kosy). COSSACHKA je poetickým zkoumáním identity a odporu, který nespočívá v heroických gestech, ale v neokázalé každodenní síle – držet, přežít, zůstat.
Délka: 55 minut
Představení je jazykově bezbariérové.
Režie: Yuliia Lopata
Choreografie: Gala Pekha
Tanečnice: Dayana Mankovska, Dana Sarman, Daria Hordiichuk, Viktoria Demydova, Anna Kulchytska
Skladatelka a hudebnice: Olena Shykina
Zpěvačka a performerka: Kateryna Aldoshyna
Kostýmní výtvarnice: Asya Sutyagina
Dramaturgie: Paul Bargetto
Produkce: Polina Bulat
Bezprostředně po představení se uskuteční diskuze s autorkami obou inscenací.
Festival spolupořádá Institut Adama Mickiewicze v rámci mezinárodního kulturního programu polského předsednictví v Radě Evropské unie 2025 a je spolufinancován polským Ministerstvem kultury a národního dědictví.
“Festival zahajujeme v Evropě moc žádanou taneční a divadelní událostí o stavu našeho ptactva, o krajině zmizelých ptačích zpěvů, s třemi špičkovými profesionálními tanečníky a performery z Berlína, včetně sympatického autora inscenace Sergiu Matis. Sergiu nás zároveň poprosil, aby vedle nich na jevišti hráli i Češi z komunit seniorů, studentů umělecké akademie i žáci zdejších střední škol. Cítím v kostech, že vzniká happening, jakási mezinárodní Pašije přírody v angličtině i češtině, u které si můžeme společně ohřát duše, tělo i mysl v období tak rozšířeného ohrožení. Abychom tento zážitek zprostředkovali více divákům, rozhodli jsme se uvést tento performativní sen hned dvakrát v rámci celého festivalu,”, přibližuje umělecký ředitel festivalu, Ewan McLaren.
“Festival zahajujeme v Evropě moc žádanou taneční a divadelní událostí o stavu našeho ptactva, o krajině zmizelých ptačích zpěvů, s třemi špičkovými profesionálními tanečníky a performery z Berlína, včetně sympatického autora inscenace Sergiu Matis. Sergiu nás zároveň poprosil, aby vedle nich na jevišti hráli i Češi z komunit seniorů, studentů umělecké akademie i žáci zdejších střední škol. Cítím v kostech, že vzniká happening, jakási mezinárodní Pašije přírody v angličtině i češtině, u které si můžeme společně ohřát duše, tělo i mysl v období tak rozšířeného ohrožení. Abychom tento zážitek zprostředkovali více divákům, rozhodli jsme se uvést tento performativní sen hned dvakrát v rámci celého festivalu,”, přibližuje umělecký ředitel festivalu, Ewan McLaren.
“Festival zahajujeme v Evropě moc žádanou taneční a divadelní událostí o stavu našeho ptactva, o krajině zmizelých ptačích zpěvů, s třemi špičkovými profesionálními tanečníky a performery z Berlína, včetně sympatického autora inscenace Sergiu Matis. Sergiu nás zároveň poprosil, aby vedle nich na jevišti hráli i Češi z komunit seniorů, studentů umělecké akademie i žáci zdejších střední škol. Cítím v kostech, že vzniká happening, jakási mezinárodní Pašije přírody v angličtině i češtině, u které si můžeme společně ohřát duše, tělo i mysl v období tak rozšířeného ohrožení. Abychom tento zážitek zprostředkovali více divákům, rozhodli jsme se uvést tento performativní sen hned dvakrát v rámci celého festivalu,”, přibližuje umělecký ředitel festivalu, Ewan McLaren.
“Festival zahajujeme v Evropě moc žádanou taneční a divadelní událostí o stavu našeho ptactva, o krajině zmizelých ptačích zpěvů, s třemi špičkovými profesionálními tanečníky a performery z Berlína, včetně sympatického autora inscenace Sergiu Matis. Sergiu nás zároveň poprosil, aby vedle nich na jevišti hráli i Češi z komunit seniorů, studentů umělecké akademie i žáci zdejších střední škol. Cítím v kostech, že vzniká happening, jakási mezinárodní Pašije přírody v angličtině i češtině, u které si můžeme společně ohřát duše, tělo i mysl v období tak rozšířeného ohrožení. Abychom tento zážitek zprostředkovali více divákům, rozhodli jsme se uvést tento performativní sen hned dvakrát v rámci celého festivalu,”, přibližuje umělecký ředitel festivalu, Ewan McLaren.