KONCEPT A CHOREOGRAFIE: Simona Deaconescu, Vanessa Goodman

VYSTUPUJÍCÍ: Simona Dabija, Maria Luiza Dimulescu

UMĚLECKÉ KONZULTACE: Olivia Nițiș, Marta de Menezes

HUDBA: Monocube

OBJEKTOVÝ DESIGN: Ciprian Ciuclea

TECHNICKÁ ŘEDITELKA: Hermina Stanciulescu

PRODUKČNÍ DESIGN: Diana Miroșu

KOPRODUKCE: Tangaj Collective, Action at a Distance, The National Center for Dance Bucharest

FOTO: Markos Tamas, Torok Attila, Teodora Simova, Charly Akakpo, Alina Usurelu

Simona Deaconescu a Vanessa Goodman pracují napříč performancemi, instalacemi a filmem. Společně zkoumají, jak těla reagují na sociální, ekologické i technologické systémy. Jejich spolupráce propojuje východní Evropu a severozápadní Pacifik prostřednictvím výzkumně řízené, interdisciplinární tvorby. Simona zkoumá politiku těla a měnící se sociální konstrukty, zatímco Vanessa zkoumá vazby mezi pohybem, zvukem a prostředím. Jejich společné dílo BLOT – Body Line of Thought absolvovalo rozsáhlé turné po Evropě a Severní Americe a obě umělkyně nyní pracují na svém druhém společném projektu, jehož premiéra je naplánována na jaro 2027.

Tato prezentace projektu „BLOT“ je součástí kulturního projektu „Extended Bodies. Performative Routes“ spolufinancovaného Správou Národního kulturního fondu. Projekt nemusí nutně reprezentovat stanovisko Správy Národního kulturního fondu. AFCN nenese odpovědnost za obsah projektu ani za to, jak lze jeho výsledky využít. Za to nese plnou odpovědnost příjemce financování.

Financováno Evropskou unií. Názory vyjádřené jsou názory autora a neodráží nutně oficiální stanovisko Evropské unie či Evropské výkonné agentury pro vzdělávání a kulturu (EACEA).  Evropská unie ani EACEA za vyjádřené názory nenese odpovědnost.

Účast Vanessy Goodman podpořila kanadská provincie Britská Kolumbie prostřednictvím British Columbia Arts Council.

BLOT, akronym pro Body Line Of Thought, je bezpochyby nejvýraznější performancí ročníku Antistatic 2023. Téměř hypnotický tanec performerek, jejichž pohyby jsou místy fragmentované, jindy velmi plynulé, umožňuje detailně sledovat, jak se jejich svaly stahují a uvolňují, jak dech rozpíná bránici nebo jak impulzy proudí končetinami a páteří. Nahota zde není chápána jako provokace, ale jako vědecká nutnost, což podtrhují i měřicí nástroje, které tanečnice nosí. BLOT vnímám jako příležitost nechat se dvěma performativními těly vést po osobní linii myšlenek (jak napovídá samotný název), spouštěné biologickými vysvětleními, která se tím pádem vztahují přímo k nám samým.
Marta Bugio, New Dramaturgies Magazine

Performance se ukázala jako podmanivá explorace komplexní povahy lidské identity. Na první pohled se zdá, že se soustředí na lidské tělo a jeho vztah k biologii, což je podpořeno nahotou dvou performerek. Jak se však dílo postupně rozvíjí, je zřejmé, že BLOT jde mnohem hlouběji – odhaluje jemné vrstvy individuálního mikrobiálního otisku každého z nás i symbiotický vztah, který sdílíme s bakteriemi. Kombinací přednáškových prvků, choreografického výzkumu a instalace se solí a video projekcí bakterií se performance dotýká témat lidské zkušenosti, zkoumá její funkčnost a zpochybňuje tradiční pojetí identity.
Elena Angelova, Scenart Magazine

Dokonale propracovaná choreografie a performativní práce vytvářejí ucelený a přesvědčivý jevištní svět. Na sterilně bílém jevišti s bílým pozadím se promítá „body line of thought“, která zachycuje stav vědomí v konkrétním okamžiku. Prostředí připomíná laboratoř a vytváří dojem surrealistického obrazu vizualizujícího procesy subjektivního vědomí. V tomto kontextu se pohybují vědomá těla dvou tanečnic, Simony Dabiji a Marie Luizy Dimulescu. Jejich těla jsou zbavena erotiky, částečně „odtělesněná“ a existují především jako nositelé „linie myšlení“. Choreografie je precizně podpořena scénografií a hudbou, které myšlenku zpřítomňují a činí ji vizuálně silnou.
Mila Iskrenova, Culture Centre

V BLOT se samotné tělo stává jevištěm porézního vyjednávání mezi kůží a smysly, solí v našem potu a mikroby v našem střevě. […] Dvě nahé performerky nejsou erotizovány; jejich těla jsou systémy a materiály k prozkoumání. V pozadí se tyčí hora soli. Na plátně sledujeme kultury bakterií rostoucí na agarových miskách, připomínající mikroskopické státy rozšiřující své hranice na prázdné mapě. […] Performerky se po jevišti pohybují spíše osamoceně, ale vzácné dotyky zanechávají silný dojem – ukazují, jak identita a já přesahují hranici kůže. BLOT v nás zanechává tiché, zneklidňující vědomí, že být člověkem znamená být množný – mezi potem a dechem, s bakteriemi, které neustále rostou a pohybují se v rytmu plynoucího času.
Marína Srnka, Springback Magazine

Simona Dabija a Maria Luiza Dimulescu suverénně ovládají prostor. S nehybnými výrazy a přísně choreografickými gesty jsou jejich těla zcela odhalená, kromě mikroportů přilepených k pažím. Ze sáčku zavěšeného nad jevištěm pomalu padá sůl a vytváří na podlaze pyramidu. Jedna z performerek bere kameru a přibližuje detail petriho misky na scéně. V těchto jednoduchých obrazech se setkává poezie s vědou. To, co obraz skutečně ukazuje, jsou bakterie z těl performerek. Dílo nikdy neodkazuje k ženské zranitelnosti; paradoxně platí, že čím více mluví o lidské biologii, tím více se od ní zdánlivě odpoutávají. Výsledný efekt je znepokojivý: nahá těla začínají působit jako kostýmy – jakési „kožní obleky“ balancující na hraně uncanny valley – přestože víme, že jsou stejně lidská jako kdokoli v publiku, až po ten nejmenší mikrob.
Ingeborg Zackariassen, Beyond Front: Bridging Periphery

Napůl konferenční prezentace, napůl pohybový výzkum – pohyby performerek Simony Dabiji a Marie-Luizy Dimulescu jsou hypnoticky podivné, sevřené a přesně vymezené. Každý nádech je zviditelněn kontrolovanou vlnou břicha. Sledujeme měkká břicha, jak se plynule rozpínají a smršťují v neustálém, každodenním pohybu, který všichni dobře známe, ale jen zřídka ho takto otevřeně vidíme na cizích tělech. […] Nahota performerek nám umožňuje vnímat komplexnost jejich pohybů, i když – jak samy připomínají – nejsou nahé: jejich kůže je pokryta vrstvami mikroorganismů. Body na těle – pravý vnitřní loket, levé stehno, hrudní kost – kloužou, zastavují se, otáčejí a krouží, jako by šlo o počítačem řízené nástroje obráběcího stroje.
Leah Crosby, Seattle Dances