Čtyři muži v jednom prostoru s půltunou pneumatik. PNEU Viktora Černického zve skrze robustní trénink k poznávání společenstva, ve němž se těla, materiál a tlak vzájemně ovlivňují. Přijďte prozkoumat, jak se z nepohodlí rodí křehká, ale zároveň dokonale odolná rovnováha.

Performance Viktora Černického je fyzicky náročným dialogem mezi čtyřmi vystupujícími a pěti sty kilogramy pneumatik. Pohyb na hranici tance, současného cirkusu a vizuálního umění se inspiruje teorií antifragility. Jak tělo odolává tlaku? A co když je samotný tlak cestou k lehkosti?

Viktor Černický od samého začátku své kariéry přistupuje ke světu performativního umění s nebojácnou energií. Uchvacuje publikum svými osvěžujícími nápady a za svůj osobitý umělecký styl získal řadu ocenění. Ve svém nejnovějším projektu PNEU představuje scénickou esej o úsilí, vyčerpání a regeneraci – o touze zachovat si lehkost i v momentech, kdy se vše hroutí. Je to meditace o místě, kde se nepořádek stává úrodnou půdou pro objevování nového smyslu.

Koncept antifragility, který světu představil filozof Nassim Nicholas Taleb, popisuje stav, ve kterém systém nebo entita potřebuje k růstu nepořádek, chaos a tlak. Zatímco se něco křehkého nebo zranitelného může pod stresem zlomit nebo poškodit, antifragilní entita se místo toho zlepšuje a posiluje. Příkladem je lidský imunitní systém nebo svaly: nejenže rostou námahou, ale když jsou ponechány v nečinnosti, zhoršují se.

„Proč se vždy cítíme nejhůř po několika dnech nicnedělání? Kolik lidí cvičí každý den jen proto, aby se vůbec udrželi v kondici? Naše těla jsou antifragilní továrny, které musí být vystaveny nepohodlí jen proto, aby přežily. Neustále překračujeme své vlastní limity a skrze to rosteme. Pneumatiky patří k našim nejbližším partnerům a největším nepřátelům – záleží na tom, zda sedíme v autě, nebo je používáme jako překážky k pohybu, hraní, zvedání, přeskakování, odtlačování. Sdílení nepohodlí a úsilí – to je úroveň, která nás spojuje a umožňuje nám překonat naši vlastní bytost. Jsme společenstvím neklidu.“ (Viktor Černický)