thomas f. defrantz je profesorem na Northwestern University, vede platformu SLIPPAGE: Performance|Culture|Technology, a také spolupracuje s laboratoří humanitních a kreativních výzkumů National Performance Network. Věří ve společnou schopnost k dosahování lepších výsledků a zapojování kreativního ducha pro kolektivní dobro, které je antirasistické, protofeministické a uznávající queer identitu. Je svolavatelem pracovní skupiny Black Performance Theory a je zakládajícím ředitelem Kolegia pro africký diasporní tanec. Vyučuje a lektoruje na University of the Arts Mobile MFA in Dance; ImPulsTanz; SNDO; Juilliard; New Waves Institute; P.A.R.T.S.; Movement Research; Bennington College; na Hampshire College, Stanford, Yale, MIT, NYU, Duke a University of Nice. Přispěl konceptem a voice-overem pro stálou instalaci o afro-americkém sociálním tanci, která byla otevřena v roce 2016 ve Smithsonově muzeu života a kultury Afro-američanů.

Maja Hriešik je tvůrkyně pocházející z bývalé Jugoslávie, v současné době žijící na Slovensku. Nyní působí v dramaturgii a osciluje mezi uměním a aktivismem, teorií a praxí. Pracovala jako redaktorka tanečního časopisu, kurátorovala mezinárodní divadelní festival, moderovala pořad o veřejném prostoru a aktivismu ve slovenském veřejnoprávním rozhlase a byla jednou ze zakládajících členek slovenské taneční platformy PLAST. Jako nezávislá produkční dramaturgyně spolupracuje již více než deset let se slovenskými a českými choreografy různých generací. Vydala knihu esejů s názvem O tělesných dramaturgiích v současném tanci (2013) a přednáší na taneční fakultě v Bratislavě. Spolu s Katalin Trencsényi, Guyem Coolsem, Anne-Marije Van Den Bersselaar a Alexisem Vassiliouem spolupracovala na evropském výzkumném projektu Mikro a makro dramaturgie v tanci a spolupracuje s řadou nezávislých uměleckých organizací i akademických institucí jako mentorka a koučka taneční dramaturgie. Věří v lidská i nelidská propojení, spolupráci jako strategii přežití a nachází průniky, “kontaminaci” a dialog jako hlavní zdroje v dobách neustálé krize.

Eva Priečková je taneční umělkyně a facilitátorka tanečního vzdělávání Soft Core. Vystudovala Vysokou školu múzických umění v Bratislavě. Jako Eva Priečková/False Move pořádá workshopy, přednášky a akce, které kombinují zkušenost s vtěleným pohybem s kritickým myšlením o tělech a vztazích. Zajímá se o tanec v různých skupinách, ekosomatiku, rituály smutku a oslav, kolektivní učení, znovuučení a tanec mimo taneční parket. Vede kurzy pohybu pro různé skupiny lidí, například pro sociální pracovníky, romskou menšinu nebo seniory. Zajímá se o potenciál taneční výchovy směrem k sociální spravedlnosti, mezilidské odpovědnosti a emancipaci od nevědomého opakování normativního chování. Tanec je pro ni aktem nemožnosti zkrotit tělo a mysl, zvědavě vnímat svět kolem nás, představovat si, s úžasem či citlivým nasloucháním a se vším, co nelze vyjádřit slovy. V současné době je doktorandkou na JAMU v Brně.

Robo Švarc je vizuální umělec, kurátor, autor, kuchař a překladatel z němčiny. Vystudoval malbu na Kunstakademie Düsseldorf (2008-2014). V letech 2009-2017 působil jako umělecký asistent v dílně Kochkunst německo-maďarského umělce a kuchaře Arpada Dobribana. Od roku 2013 realizuje projekt Lecture Art, v němž propojuje kulturní, gastronomické a environmentální linie ve formě přednášek, seminářů, workshopů, gastro-eventů, festivalů apod. Roku 2021 kurátorsky připravil celoroční multidisciplinární festival Beuys Will Be Beuys pro Goethe Institut v Bratislavě. V roce 2021 mu vyšla kniha Non Exit a překlad knihy Kongo Tribunál od Mila Raua. Aktuálně finalizuje překlad knihy The Art of Assembly. Political Theatre Today autora Floriana Malzachera. V akademickém roce 2024/25 vedl seminář „Umenie v antropocéne“ na Vysoké škole múzických umení v Bratislavě. Je spoluzakládajícím členem občanského sdružení Beznádej a zúfalstvo, které se od roku 2023 věnuje utopicko-realistickým projektům v oblasti ekologie a umění.

Ogemdi Ude je taneční a interdisciplinární umělkyně, pedagožka a dula žijící v Brooklynu. Její performativní práce se zaměřuje na odkaz a budoucnost afroamerických žen, smutek a paměť. Své práce prezentovala v Kampnagel, New York Live Arts, The Kitchen, Gibney, Harlem Stage, Danspace Project, Abrons Arts Center, BRIC, ISSUE Project Room, Recess Art, Brooklyn Arts Exchange, Center for Performance Research a na festivalu BAM DanceAfrica. Jako pedagožka vyučovala na The New School, Princeton University, Sarah Lawrence College a University of the Arts. Je držitelkou stipendia NYSCA/NYFA Artist Fellow v oboru choreografie z roku 2025, stipendia Princess Grace Honoraria v oboru choreografie z roku 2025, stipendia Jerome Hill Artist Fellow v letech 2025–2028 a stipendia NEFA National Dance Project Production Grant z roku 2024. V letech 2024/2025 byla rezidenční umělkyní BAX, v letech 2024–2025 účastnila se stipendia Leslie Lohman Artist Fellowship, v letech 2022–2024 byla rezidenční umělkyní Movement Research, v roce 2021 byla stipendistkou danceWEB Scholarship, v roce 2021 byla rezidenční umělkyní Laundromat Project Create Change a v letech 2019–2020 byla rezidenční stipendistkou Center for Ballet and the Arts at NYU. Nedávno vydala knihu Watch Me ve sbírce editované thomasem f. defrantzem a Annie-B Parson: Dance History(s): Imagination as a Form of Study, kterou vydala nakladatelství Dancing Foxes Press a Wesleyan University Press.